Láska

14. prosinec 2009 | 09.50 |

Snad se bála, že by to zase nevyšlo. Žila už několik dní ve strachu jak tohle všechno dopadne. Všechno bylo nejdřív jako ve snu. Kásná rána, celý den jako ve snách a usínání s dobrým pocitem.

"Vůbec by mi nevadilo, kdyby to už takhle bylo napořád" říkala neustále své nejlepší kamarádce.

"Vždycky to jednou skončí, sama to moc dobře víš" říkala na to ona.

Nechtěla ani pomyslet, že by jednou nebyla šťastná. Byla mladá, krásná, zamilovaná. Chtěla si ho vzít. A on ji. Procházky, víno, promilované noci. Až pak přišel tupý náraz. Nemoc. Rakovina.

Snažil se vypadat stále stejně. Snažil se být veselý, optimistický a šťastný. Vše jen zdánlivě. Ve chvílích momentální samoty zoufale plakal. Nechtěl jí ublížit. A ona nevěděla co se děje. Byli šťastní a pak najednou ne. Ticho se mezi ně vplížilo. Nechápala jeho nelogické útěky z domova. Nechápala jeho zavírání se do sebe. Snad si myslela, že je v tom jiná žena. Mnohem spíš, že je ona ta špatná. Postupně se od sebe oddalovali víc a víc. Už to bylo únosné. Odešla. On zůstal sám.

Netrvalo dlouho a on zemřel. Teprve poté se dozvěděla proč byl takový jaký byl. Nemoc, samota a smutek ho zevnitř rozežraly. Nevydržel to a zabil se. A ona?

Mohla si jen vyčítat.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře