Zamilovaná?

18. srpen 2009 | 10.51 |

S Pepou spolu nějakej čas nejsme....vůbec nám to neklapalo. Byla jsem na tom psychicky dost hrozně v jeho společnosti. Každodenní hádky, bouchání dveřmi...

Něco bylo špatně už dřív, ale já to nepoznala...v té přemíře starostí a péče o Martínka jsem nepozorovala ty změny ve mě. Dospěla jsem rychleji než on.  Vyhrotilo se to tím, že tu permanentně mám 2 velké tašky a postupně z nich vybaluju a zabaluju. Nechci odejít a připravit Martina o tátu. I když nevím, je to pořád otec? Nechová se tak.

Přemlouvání ho, aby mi dal nějakou korunu pro Martina na jídlo nebo na plenky mě vyčerpává.  Stejně tak prošení ho o květinu (aspoň jednu) k narozeninám. Stejně mu jí pak proplácím. Měsíční vracení výdajů - zrovna minule 4500,-...za to že jsem nakupovala jídlo a on mi dával polovinu, za cigarety, za plenky...pěkně si to spočítá a pak mi dá pomyslnou účtenku...

Taky jsem poznala jeho. Nepoznala jsem tak na první pohled sympatického kluka. Jeho úsměv mě dostával do kolen. Myslela jsem na něj častěji a častěji.  V hlavě mi běželo jak mě dostane z tohodle světa. Byla to první schůzka. Naprosto neuvěřitelná. Bylo v ní vše co by mělo být. Pak jsem měla strašnou chuť ho líbat. Splnila jsem si to před domem. Od té doby jsem byla jako vyměněná. Samý úsměv. Všechno mi bylo jedno. Psala jsem si s ním a říkala jsem že jsem šťastná. Neuvěřitelně. Potom další akce a tam jsme se opět viděli...tentokrát on sám mě držel za ruku. I když jsem přišla domů víc než pozdě a dostala vynadáno - bylo mi to jedno. Byla jsem šťastná. 

Pak se pomyslné dveře zabouchly. Kamarádi udělali své. Holka s dítětem není dobrá investice ať ji máš rád jakkoliv. Tak mi řekl, že jsem kamarádka a ještě nějaké další věci. To už moc nevím. Přes slzy sem neviděla - neslyšela. Ještě ten den sem se psychicky zhroutila.

Další den se najednou objevila moje matka. Spolu s tchýní mě obvinila, že rozbíjím rodinu. Co záleží na tom, že mi na ICQ píše, že mám pravdu. Teď ji najednou nemám. Pokrytec. Nesmím ven - nesmím sama ven. Nesmím odejít. Ona mě k sobě nevezme. Táta má svůj vlastní život a já brzy nebudu mít peníze ani na jídlo. Dokud má Martin co jíst, je to skvělé. Dokud.

Stále ve mne vyvolávají úsměvy nabídky vrstevníků jak by mě brali. Jsou to přece jen děti. Neví co je to za starost. Žádný procházky...je to každodenní vaření, praní, uklízení, hádání se, počítání peněz, nevyspání, moje náladovost. 

Musím tu zůstat kvůli tomu a každý den spát vedle člověka kterej se mi hnusí,

nesmím chodit sama ven aby mne nenapadlo utéct.

Já mám z toho hrozný deprese ale nesmím jít k psycholožce,
protože "bůhví co by jí řekla".
Sedím tu jako ve vězení a děkuju bohu že si smím dojít na záchod a nejsem zamčená
a že má martn co jíst,
protože v tomhle pekle už budu do konce života

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2.29 (7x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Zamilovaná? brouček 04. 12. 2009 - 15:53